Rodinné setkání se slony
Nezapomenutelný zážitek. Na poslední cestě Afrikou s rodinou v autě jsem zahlédl nedaleko mladého slona. Krmil se. Chtěl jsem dětem dopřát poklidný, ale nevšední zážitek.
Dojel jsem k mladému slonu na vzdálenost cca 3-4m, vyhodnotil jsem ho jako klidné, mladé a vyrovnané zvíře, vypnul jsem motor a stáhl okénka. Vyprávěl jsem dětem šeptem jak se krmí, co si vybírá a poslouchali jsme, jak praskají větve a jak slon žvýká. Taky jsem dětem vysvětlil, že je to mladý slon, takže někde blízko bude jeho maminka, nebo vůdčí samice stáda. V tu chvilku mi Viki (8 let) oznámil: "Je tady slon." Já mu moudře odpověděl, že vím, že ho už nějakou dobu sledujeme. On mi s nevinností v hlase řekl: "Ale tady je další." Ohlédl jsem se na zadní sedadlo a otevřeným okýnkem na Vikiho koukal chobot obrovské slonice. Jen v klidu stála za autem a sledovala, jak sledujeme. V klidu jsem šeptem vydal pokyn nemluvit, nehýbat se, nevystrkovat ruce z okénka a jen si tu chvilku užívat. Mládě se zatím přesunulo těsně před auto a sledovalo nás skrze čelní okno. Slonice se letmo dotkla chobotem auta na Vikiho straně, podívala se mu skrz okýnko hluboce a poklidně do očí a spolu s mládětem pomalu prošla okolo auta. Když byla slonice i s mládětem na druhé straně auta, v klidu se otočila a znovu se na Vikiho laskavým a klidným pohledem podívala. Já se na Vikiho taky podíval. Jen mlčel a plakal. Po tvářích mu tekly obrovské slzy. Řekl mi: "Tati, já tu mám kamaráda. Ona se na mne podívala a ví, že jsem hodnej, že jí nechci ublížit. Ona mne tu nechala". Manželka se na mne taky podívala. Její oči chvilku tak laskavě nevypadaly. Potom mi ale řekla: "Ten Viki to popisuje úplně stejně jako ty, když jsi doma vyprávěl o prvním opravdu blízkém setkání se slonem. Ten kluk je úplně stejnej jako ty." Nebudu lhát, taky mi slza ukápla. Seděli jsme v autě ještě notnou chvilku, než jsme se rozhodli slony opustit. Stihl jsem udělat dvě fotky. Mládě a maminka, vše bez zvětšení a skrze okýnko auta. Víc se mi do záběru vážně nevešlo.
